Nevím, jak na vás dnešek působil, ale můj dnešní den byl naprosto tragickej. Vlastně to začalo už večer předtím, bylo mi.... nějak zle. Ne od žaludku, ale psychicky, asi depka či co... Dřív jsem na to hodně trpěla, a teď jsem měla dlouho docela klid, ale poslední dobou jsou moje výkyvy nálad docela brutální. Je to jak na houpačce a někdy jako na mixéru na pouti. Samotnou mě to hrozně s.... štve, ale nejde s tím nic dělat. Dřív jsem se léčila antidepresivy a léky na ustálení nálad, ale už téměř rok jsem nic takového nepotřebovala, jenže teď se mi to špatné období nějak vrací. Nechci to, ale neumím tomu zabránit. Napadlo mě, že bych mohla navštívit jednoho mého bývalého doktora z dětského oddělení v jedné nemocnici, který mi svého času hrozně pomohl, a i pak postupem času jsem za ním občas zašla a hezky jsme si popovídali. Jenže to asi nebude trvalé řešení. Pak mě napadlo-dřív jsem chodila do denního stacionáře na jedné klinicem kde byl taky jeden opravdu dobrý doktor, který mě jako jeden z prvních "donutil"se sebou něco začít pořádně dělat a pracovat na sobě. Jenže, tohel bych musela ještě promyslet... Předevčírem jsem jela za jednou mou dobrou kamarádkou dořešit jistou soukromou záležitost. Bydlí ve městě, kde donedávna ještě bydlel můj ex-nevím, jestli tam ještě bydlí (syn s manželkou bydlí jinde a on tam jezdil na víkendy, nevím jak je to teď). Když jsem šla za ní na sraz, měla jsem ještě půl hodiny čas, protože autobus přijel do města dřív, než mohla on
. Rozhodla jsem se, že si zajdu nakoupit pár drobností do drogerie, které jsem potřebovala. Jenže jediná a nejbližší byla ta za náměstím, kterou má shodou okolností velmi dobrý kamarád mého ex, od kterého měl můj ex vypůjčený byt v tomto městě a kde přes týden přebýval, když byl v práci, a kde jsem byla s ním. Taky mého ex se snažila sbalit jeho sestřenice toho "drogeristy", možná jako potencionálního tatínka pro své malé čerstvě narozené mimino. Říkala jsem si, že snad ani jednoho z nich nepotkám. Na náměstí, kterým jsem procházela, má ten můj ex svou kancelář, takže se mi tamtudy šlo docela nejistě. Ale ex jsem nepotkala. V drogerii ten jeho kamarád taky nebyl vidět, takže jsem si tam s prodavačkou v klidu vybírala ty svoje věci. Jenže když jsem stála u pultu, pan majitel kamarád přišel k té mé prodavačce, prohodili pár slov a pak odešel. Když tam tak stál, raději jsem se pootočila na druhou stranu. Nevím, jestli mě poznal a dělal, že mě nevidí (dřív mě pravděpodobně nesnášel, ale musel mě respektovat), a nebo mě doopravdy nepoznal, ale asi to tak bylo dobře. Když tedy odešel, povzdechla jsem si směrem k té prodavačce a řekla jí-Jé, on mě nepoznal, to je asi dobře. A ona-proč? Tak jsem jí řekla, že to je velmi dobrý kamarád mého ex, a na to už nic neřekla, možná jen něco jako Hmm nebo Aha, tak to jo. Pak jsem odešla na tu schůzku. Taky jsem se bála, že v té prodejně potkám toho ex, protože tam toho kamaráda často navštěvoval, většinou pracovně, a často spolu chodili na obědy. Ale na tohle jsem měla štěstí, nepotkala jsem ho. Ale nebyla to zas tak velká pravděpodobnost, protože pátky většinou trávil na golfu, se synem, sám nebo s kamarády, nebo byl se synem doma nebo prostě někde jindy. Pátky býval málokdy v tomhle městě. A navíc, nedlouho předtím, než jsme se rozešli, si přibral navíc na pátek přes den další pracovní zakázku, ale mohl být opravdu kdekoliv. No a pak jsem šla na tu schůzku s kamarádkou. Takže to bylo předevčírem odpoledne mezi čtvrtou a půl pátou.......Ale-možná mi bylo trochu líto, že jsem ho nepotkala, ačkoliv nevím proč...... A ten dnešek stál za prd už od rána. Už od toho včerejšího večera, kdy jsem měla nějakou plačtivou a nespavou náladu. Musela jsem dnes splnit jednu pracovně-zájmovou povinnost, navíc bylo sychravo, a pak se mi díky tomu trochu překopal další časový rozvrh, což mě dost rozladilo. Měla jsem něco domluveno, a to byly další komplikace. Na dané místo jsem dorazila s menším spožděním, a tak jsem si tu danou akci tolik neužila. Poté jsme šli posedět s kolegy, ale opili se a moc příjemný večer to nebyl. Někteří z nich vedli takové ty typické machrovské chlapské řeči, navíc mi nebylo dobře (nevím, jestli to byla deprese nebo prostě jen únava), takže moje už tak špatná nálada klesla na bod mrazu. Ten můj tam byl taky se mnou, a když jeden z přítomných začal vést řeči, které se mi nelíbily, ale ostatní z nich měli srandu, prohlásil-To je ale bourák, co? A já řekla, že rozhodně nevím, co na něm mám obdivovat, že jen blbě žvaní. Pak, když jsme se chystali k odjezdu domů, šli chlapi a ten můj na záchod a já ještě s jedním na ně čekala, ale protože jsem zaslechla, že se o něčem baví a smějí se, popošla jsem ze zvědavosti blíž a jediné co jsem zaslechla bylo, jak ten "machr" říká-Tyjo, to je fajn mít v posteli takovýhle mladý milenky, a ten můj odpověděl se smíchem-Jo, to teda je. Šla jsem zpět za tím kolegou a ten si jen povzdechl. Pak se chlapi ze záchodu vrátili a šli jsme k autům. Ten můj se ke mně přitulil, ale já se odtáhla, a když se uraženě zeptal, co je, poplácála jsem ho po rameni a řekla-TO JE FAJN, CO? A on, že tomu vůbec nerozumí. Ten hajzl mi pořád tvrdil, že nejsem jeho milenka, ale přítelkyně, a teď tohle. Přišlo mi to jako hroznej podraz, jako zneuctění, a je mi úplně fuk, jestli byl opilej, chtěl machrovat nebo bůh ví co! Pak nás kolega vysadil u mého domu, můj "drahý" šel ke mně, sedl si ke stolu a kouřil. Já si zašla na toaletu, ustlala si postel, nastavovala si budík, a on se najednou zvedl a šel si obléct bundu a obout boty. Zeptala jsem se, co že to znamená a on že až se s ním budu bavit normálně a přestanu si esemeskovat, tak že se bude bavit. Tak jsem mu šla ukázat mobil, že jsem si na ráno pouze nastavovala budík, ale on že ho to nezajímá a že je mu to fuk. Tak jsem mu ten mobil švihla k nohám a řekla mu, že když si myslí takovéhle nesmysly, ať se sebere a jde. A práskla jsem dveřmi v předsíni. On švihnul těmi vchodovými a byl pryč. V tom rádoby spěchu si tady zapomněl mobil a cigára, to jsem zvědavá, jak zítra bude na příjmu, když ho nechal tady. Asi mu ho hodím do práce na vrátnici, než odjedu, nechci se s ním potkat. Teď večer se oproti tradici už neozval-z našeho soukromého mobilu, tak ať si políbí! Bůh ví, co teď dělá, třeba se hádá s manželkou, třeba se s ní v opilecké euforii (ikdyž tvrdí, že s ní nespí a že spí ve svém soukromém pokoji a ona v ložnici) muchluje. Nebo se šel vychrápat z chlastu. A já si tu teď píšu, půjdu si zakouřit a spát. Teda aspoň doufám. Je mi blbě a vypadá to, že mám teplotu, je mi hrozný horko. A mohla bych třeba do zítřka přemýšlet o tom, proč vzpomínám na bývalého, proč je mi smutno, a taky zavzpomínat na žárlivé a vydíračné scény manželky mého "drahého" (hádka s tím mým a nože schované starší dcerou, jejich rvačky a jeho jizvy v obličeji, její hysterické scény, její výhružky, že pojede za mým otcem a step-mother tam, kde bydlí, její výhrůžky, že se zabije, že opilá sedne za volant a někam to narve-docela totiž chlastá, její opilecké výstupy a excesy z minulosti, atp.) ACH JO, BLBEJ DEN !!!